Krčil se v rohu ve veliké kleci
krčil se v rohu, vyzáblý
skoro se nehnul, oči nerozsvěcí
popel z nich křeči vyhrábly

 

 

 Cítil, jak slábne, prosycená bolest
bráška ho tělem zahřívá
ryšavé morče – možná měl ho provést
tam kde je světlo
zaživa

 

 

 V náruči lidské Izák těžce dýchá
nezkouší zdrhat
hodina je tichá
sedí bez hnutí

 

 

 Ruka ho hladí, znamení mu dává
slza jak slovo kněze ukapává
je čas k vyplutí