Vůně zimy na jazyku sládne
perlám slz jak pavouk navlék nitě
bílých hvězd co neroztály za dne
Kdo, básníku, kdo dnes osloví tě,
rampouchu šíp, ta něžná zimy zbraň
co nahá větev nestydí se zaň ?
 
Závrať jitra jezer zívla na dně
jak prochladlé, odložené dítě
dálkou šeptající zvony prázdné
v mrazivé se přimknou frigiditě
Tu propast ticha obejdi či slaň
kde žebravá smrt nastavuje dlaň
*