Teče voda, teče, někdy svahem.
Z nebe deště nedoletí dolů.
V trávě roste kytka, někdy málem
nedokvete k slunečnímu stolu.
Plave vlna, plave, někdy tiše,
na hladině hledá tóny lidí.
Rozplyne se do zrcadla, dýše,
jako když se muž a žena šidí.
Píská vítr, vlaje, žlutý v poušti.
Krajina se mění, horká suchem,
krajina zná láskyplné houští.
Kdo ví, zda trn projde růži uchem?

Tam a zpátky, hořká po tuřínu:
zasazená plavu. Pískám. Hynu?