Jsi pouhý okamžik či věčnost, jíž se děsím
chaos když v poznatelné svíráš tvary,
lom světla v krystalu, záblesk nad procesím?
Směr dal jsi hvězdám, hmotě siločáry
 
jak pády pozvedáš v naději mlhovinu
a kometa, ta nositelka vzkazů,
spektrem píše, zdánlivě bez pokynu,
jinotaj do kresby na antickou vázu
 
Jsi pravda zrození, staletí se dědí
ukryta mistrů vizí za obraz,
otázka víry co vzdá se odpovědi
Pro mne jsi Láska, byť jiným z kosmu mráz

*