Ať jsou si strážci ledu přetencí
chráníme neúprosnou tendenci
být si nablízku a hřát.

Bývá pak slyšet praskat kosti
/Ty v Dílenské ulici ve Svornosti/
když se dlaň z rukavice osmělí
/já doma s blokem v posteli/
spojit dvě tam na jedno teď
a na tady
/u plotu Šmejkalovy zahrady/.



_____________________________
už vím proč ses na mě takhle kouk´
jasně že ty jsi byl ten blouk