Říkají, že stačí utéct z domu,
říkají, že z jablek není stromu,
říkají, že v polích roste koukol,
říkají, že blankyt točí soukol.
Říkají, že v nicotu schne soucit,
říkají, že hloupý, který procit,
říkají, že padly stromy v poli,
říkají, že cíl nežije v soli.
Říkají, že lépe patřit domů,
říkají si, zbyly věže dómů.
Říkají, že hloupý vadne cize.
Naříkají, černá kůra v bříze.
 
Jako vítr rozfoukal svou chvíli,
mlčenliví vánek rozpustili.