Pod podloubím luzně troubím
Špáďa 23.2.2016 | 2:44
aneb… Ze vzpomínek na nesmělé mládí zcela nevážně a snad i odlehčeně o tom, jak se mi nedařilo získat ruku srdéčka vytouženého…
Ještě pod podloubím,
luzné tóny troubím.
Chvíli nato pod balkonem,
trpím silně k trémě sklonem…
Jak se blížím ke dveřím,
už si téměř nevěřím.
S jedním prstem na zvonku —
v mlze mám svou ikonku.
už si téměř nevěřím.
S jedním prstem na zvonku —
v mlze mám svou ikonku.
Poté, co se dotknu kliky,
zpotím se a trpím tiky.
Dál se plížím šerou chodbou…
…prdel cvaká, hlava do mdlob…
zpotím se a trpím tiky.
Dál se plížím šerou chodbou…
…prdel cvaká, hlava do mdlob…
Marně hledám světlo zdviže…,
jazyk můj tak schody líže,
uvadám a ztrácím dech.
Další patro — po čtyřech.
jazyk můj tak schody líže,
uvadám a ztrácím dech.
Další patro — po čtyřech.
U jejího prahu
nemám k žití snahu,
neduživý lezu pryč…
nemám k žití snahu,
neduživý lezu pryč…
Takhle ztrácím k láskám klíč.