Vznešená březen peřím čeří
proplouvá zvolna do jara
na zeď mu něco počmárá
a pak to smaže – před večeří

 

 

Bílá se v kalné šedi třpytí
ve křídlech má věž kostela
v očích se oheň rozdělá
mění se na prach – není zbytí

 

V prostoru – není před či za zdí
z minula do budoucna brázdí
vodu, z níž vlastně povstává

 

 

Důstojně vlny načechrává
v každičké kapce drobná zpráva
do tmy se noří postava