Mou duši zastínil prach smutku
jas oka zastřel slepot mrak,
snad myslel jsem již na hospůdku
 
Na pivo, sýr či bramborák
pod sklepní klenbou plnou dýmu
kam chodívám si pro aplaus
když veršů breptám kocovinu
 
Jak šel bych cestou do Emauz
tak provází mě někdo cizí,
že přežil smrt o tisíc let
na vzkříšení mě lákal vizi
 
kde záhon víry nezaset
Tak mnozí bděli, jiní spali
na kterou stranu patřím já?
Prach z duše spadne na sandály
 
kdo pochopí, co praví Jan
Let zvonů nad osením žita,
někdo se ve mně probudil
 
RESURRECTIO ET VITA
přišla mi zpráva na mobil
*