Ptá se mládě netopýra,
staré, moudré sovy,
každý den, že na svět zírá,
ať mu něco poví.

 

Noc je krásná, přímo hladí,
když hvězdičky svítí,
jen mě ale trochu vadí,
neznám barvu kvítí.

 

Slunce nikdy nevidíme,
prý moc pěkně září,
přes den totiž vždycky spíme,
ve tmě se nám daří.

 

Tak jsme na tom oba stejně,
těžko se mi radí,
noční život mě skutečně,
občas také vadí.