Přibíháš - jsi příběh
a trochu
podobáš se brochu
kruhem
kamenem sem tam trčíš ven
/na sever zatoulaný Fén/
jenž na ramenou nosí zvony
a ony
ony jsou zvíře /bez zadních dvířek/
hory v šatech přiléhavých tak
že se sotva mohou nadechnout

Lnem se lnem v plném květu
a hlavou se vine pás dveří
/do kterých vejdu?/
bez pazdeří
než soucestí zteří
a vyláme se přivlastněním smělé
horké i studené je od ocele

/jsem tebou záludně
třena o zárubně/

Klíče od klece štěkají
a polena se veklají
nazpět domů do těl stromů
a ty mezi tím vším hemžením klidně naskládáš
můj půdorys v kaskádách
do svých stop
jsi kroj a ve tvářích
jsme bývalí cestáři
jež zachraňují včely
jsi trochu vyprávění od ohně
napůl cesty odevšad

nedáš se zavřít do života
leč nedopsán
jsi příběh celý