ještě v nás pořád drobně sněží

memento z dob

kdy svět byl nehotový

kdy marnotratně plýtvali jsme slovy

zatímco dny si po svém tekly

 

čas mírný jak ovce nevzbuzoval neklid

smích voněl po ovoci
ztřeštěný Amor měl oči navrch hlavy

když noc se zlehka

zavlnila v bocích

za okny slavík
(anebo to byl skřivan?)

 

už na tom nesejde

teď když se připozdívá

a méně váží jako kdysi více

v srdečních síních
už roste tlačenice

 

přesto v nás pořád drobně sněží

 

až jednou přestane
bude snad lépe

nežít