Monument, ta socha generála
jen oka půl a uražený nos
na šátku zraněnou pravici,
Jméno již povodeň vymazala,
kolem chodíval jsem pro rákos
a  vojenskou si pletl čepci
 
Tak často jsem si na vojáka hrál
až cítíval se jako při raportu
marš hvízdal si, však před ním jsem vždy ztich
Měl stále smutný pohled, generál,
čelo obav v lesku kapky potu
To když první začínal tát sníh

*