Na  „Staré Poště“ přes rok hořkne pivo
pod trámy stropu legendy rezaví,
až prosincový sníh probudí živo
nadšenců zbroje. Diváci zvědaví,
polnice hlas sejme hlavám čáky
bojové slávy zablácených bot
Zde romantika hrá si na vojáky
a s historií dá se na pochod
císařský klobouk a vojenští páni
tam z pahorku zvaném Na Žuráni

 

Je po bitvě. Hvizd posledního vlaku,
ten slavnými dnes obsazen je jmény
Zas tupá šavle usne na věšáku
se sněhem déšť klopýtá přes kameny,
ač nerad, zebe do zdvižených límců
Je oporou zpěv a purpurová tma 
poslednímu hloučku opozdilců
co dnes pili víc, či trpí na astma
A vítěz? Jak rok co rok, v ruce koště,
ten markytán piv na „Staré Poště“

*