Tak vítána jsi, ty vyslankyně ráje

na křídlech svítání z temnot prcháš noci

chlad zášti, lhostejna, pod tvým letem taje

i chaos bouřlivý vázne ve svých krocích

 

Povětří záblesk zažehnut tvým peřím,

prý bez nohou jsi, tvůj nekončící let,

dle starých legend, kterým sotva věřím,

dá zlaté pero k ozdobám na baret

 

Tak vládneš mezi tvory nebeskými,

pro majestátnost v kolébavém letu

rád odpouštím ti až nemístné šprýmy

že si tě, rajko, s pampeliškou pletu 

*