Nosil mi růže na dlani,
žluté jak slunce v půli srpna…
snad čekal jasná svítání,
a jitra lepší, než ta trpná.
 
Měl malý pokoj v podkroví,
dvě židle, stolek mezi trámy,
vázu a ubrus medový…
vždycky jsme večeřeli sami.
 
Odešel tiše, Bůh ho chraň,
poslední cesta bývá smutná…
nechal mi pokoj jako dlaň
a samotu, co hořce chutná.