Je večer… černý jako z tuše
a ticho jako v kostele.
Cos včera říkal, dnes zní hluše…
děsí mne stíny ztemnělé
a není nikdo, kdo by šeptal
budem se spolu krásně bát.
Tys odešel, ty ses mě neptal
zda budu moci klidně spát…
a já se bojím, bojím stínů
těch, které přišly - děsí mě
a ve svém zmatku, ve svém splínu
utápím strachy ve víně.
Usínat budu někdy k ránu,
tolik chci zaspat prázdný den…
proč jsi mě tady nechal samu?
 
Život je prevít… čert tě vem!