Byla jste vždycky smutná paní
a před tím slečna bez smíchu
měl jsem vás rád i bez usmání
miloval jsem vás potichu
 
Byla jste jako květy třešní
vznášející se v průvanu
a já jsem nebyl vůbec dnešní
co s touhou čeká na pannu
 
Měla jste vlasy jako žito
když dozrává a zašumí
nedivte se, že je mi líto
že milovat už neumím
 
Však kdybyste se pousmála
jen jedno malé usmání
byl bych zas chlapec, jeden z mála
co potkal vílu na stráni…