Své dlaně, trsy jeřabiny
na ňadrech mých nech spočinout.
Jsi stále stejný… stále jiný…
Nechám se lapit do tvých pout.
 
Jen objímej mě do závrati
ať už to je či není hřích.
Až se z mých očí smutek ztratí
a já se celá schovám v tvých.
 
A neptej se, kde jsem se vzala
a kam odcházím po ránu.
Tohle je radost, jedna z mála
kdy mizím smrti ze chřtánu…