v prázdném úlu poslední zbyl plást

co zhoubný červ stačil nevykrást

padací most než rozepne křídla

vlastní rukou roztavil bych rád

černý vosk pro soudu pečetidla

a úhor činů stačil zaorat

 

zrcadlo pak odmítne mou tvář

a jen potměšilý Měsíc, lhář,

v zatmění při pravoslavné noci

létavic rozestře pochodně

s rozvahou, jak v den o promoci

průvod ticha projde mimo mně

*