Celá ta noc stála za to.
Ovšem závěr ,ten se povedl.
Cvok co mě málem zarazil do zdi když se prudce rozjel ,viděla jsem jen světla jak se blíží děsně rychle, nestačila bych mrknout a bylo by po komedii.
On se ale pár centimetrů přede mnou zastavil.

Koukali jsme co je to za pošuka když mu vadí lidi co se opřeli o jeho auto.

Do toho pomalu svítalo a já hledala témata čím dál obtížněji,šli jsme někam pryč z té vesnice, já a John, Carlos a další lidi.
Kluci co jsem šla vedle nich do mě cosi hučeli o nějaké chatě, skoro jsem je neznala. Z druhé strany šel kámoš, co jsem s ním jeli na tuhletu akci.Přál si jet se mnou na výlet, a tak jsem mu udělala radost..
Už mi ti borci fakt přišli divní, pořád mluvili a já na ně neměla vůbec náladu, ani mluvit se mi to ráno nechtělo..Neboť tohle ráno bylo poněkud zvláštní, ale škoda slov.
Byli jsem za vesnicí, podél cesty stromy, už jsem nemohla,furt mluvili, najednou jsem se obrátila k jedné třešni a než jsem se stačila zeptat sama sebe, proč, už jsem na ten strom lezla.Paráda, byl úžasně pohodlnej a venku bylo šero, které svítilo.Jako v dálce jsem slyšela hlasy.Ty vole, a jak ji chceš teď vole dostat z toho stromu jako..Ještě že někdy není třeba slov..
Větve mezi sebou vytvářely nějaké další rozměry, nikdy mě nenapadlo, jak můžou vidět při svítání strom zevnitř vidět jiné bytosti.Z dálky se začaly ozývat dva hlasy.Uvědomila jsem si, že tamti dva už konečně šli na tu svoji chatu, a slezla jsem dolů..Seděl tam J. s C. a kouřili, popel klepali na silnici.Měsíc svítil, bylo trochu chladno, srpen, ale moc jsem nevnímala i když jsem měla jen pláťáky a košili.
S J. jsme odešli, C. spal v trávě pod stromem .Stoupali jsme po louce, bylo to jako jít po nakloněné rovině světa, na jedné straně vycházelo slunce, na druhé zase měsíc..

Vždycky jsem si myslela, že to je dobré tak, jak to je.Že to dál nejde.

Ten den jsem zjistila, že jsem uvažovala úplně blbě, ale je to stejně jedno.Někde jsem byla stejně zaseknutá, ale ten večer jsem už věděla, že jedna věc není tak beznadějná.
Někdy prostě život nedovolí nic mimo scénář..Nechtěla jsem dělat plánované věci, a tak už nikdy nic nebylo takové jako ten dlouhý dlouhý okamžik toho dne,kdy jsme vlezli do vody...