HNÍZDA BÁSNÍ
Luko 16.10.2016 | 14:11
V šatech potrhaných,
hleděla v písek pláže,
a příboj mlčí,
srdce zpívá,
odchází člověk,
a to místo ,
po něm prázdné,
štěstím neoplývá...
Vyvstal plamen,
ze skal moře,
vítr sedl na vlny,
trosečník tam navždy zmizel,
svědectvím jsou kameny...
Oheň přítel i zrádce životů,
tlačící lidi blíže ku hrotu,
nečekaný jako sráz osudových cest,
pomíjivý jako utišená bolest...
A přes všechno to,
zůstaly v nás proudy pěnivé,
vítr sedl na vlny,
zhasl bolest ohňů ničemných,
zasyčely ve mžiku,
všeho strachu plameny..,
utonula lež,
utonula se jmény...
A v šatech potrhaných,
hledí ona v písek pláže,
a příboj-mlčí,
srdce znovu zpívá,
v básních opět zahnízdila ,
holubice bílá.... L.K.
Báseň ze sbírky Na skalách příboje.