Děda z chalupy
Luko 18.10.2016 | 8:50
Zázraky dětství a vzpomínek,
daleko je ten zlatý čas,
však v dědově zahradě,
ještě tryská pramínek,
co živou krev v mé tělo vrátí zas.
Tam úsměvů je na rozdání,
a sladkých plodů spousty,
v ten sad já pozval sever v stráni,
a zimou zesláblé chrousty.
Každé ráno stařec vláčel,
urousané mokasíny kolem zdí,
a břízy-vyprávět by mohly,
však zatím tiše bdí.
Jeho místo skryté,
kde často v samotě sedával,
je dnes na můj život šité,
tam sebe druhým rozdával.
A ten, kdo přijde k hrobu jeho,
nechť vezme chvojí z borového,
on milován byl cestami,
které v lítosti své dlážil,
všechna skromnost-jeho tajemství,
pro kterou až do smrti své,
moře štěstí brázdil...