Domů z knihovny
čtu opět básně
verš na útržku
můj vzkaz sobě
tam stále je

Venku bledé světlo
jako tehdy na podzim
Zas naproti kostelu
čekám až odbije šestá

Vím co je stejné
i kdybychom se už neviděli
nepřestane to ve mně svítit

Vzpomínám a raduju se
už vím proč jsem psala
tento tahák

"není tak daleko
ke světům nádherné radosti
nebo nikam"

Můj domov je ve mně
I když
Všechny ty roky
se navršily podle předpokladu
a dávno si nejsem jistá
jak to vlastně s námi bylo

Ale stále je možnost
Dle teorie chaosu
Dva lidé sedící u lampy vína
před lety
možná chabý potenciál,
výsek vzpomínky,
zrnko písku,v říši fantazie nový počátek
I kdyby jen pro jednoho