V ptačím zálivu kvetly narcisy
pročítals jídelní lístek a já přemítala zdali jsi
se bál
když jsme včera večer plavali na crannog
studenou vodou
v rukavicích
/nazí/

kde ses vzal?

/na mých zvycích
víří nejjemnější prach/

házíš
pohazuješ představami jako třešněmi
balíš je obratně do pecek
když jdeme cestou kolem chalup
po bocích krajnic proplétá se sléz
je pozdě – dějeme se
vlétla jsem času bez kontextu do želez
a ty ses bezostyšně smál
že prý touha je šelma
šelma ještě starší nežli stará
má drtivý skus
i plachost jaguára

nechápu kde ses vzal

nebe je těžké
traverza průvan mezi žebry ořechových lístků
indigově nadýchané na oblouky zornic jako závrať z trysku
četli jsme příběh brzdným drahám na ranveji
bouřlivá dvojí krev a voskovaný vějíř
v blízkosti sálajících hlav

a Měsíc postával si na trojnožce

pořád nechápu kde ses vzal

kroutím hlavou
a ty znovu bezostyšně
věnuješ lesní tmě zubní pastu do kontrastu
vycpáváš morkové kosti Velké medvědici
vyčesáváš ji když líná
vozíš Kalliopé na řídítkách
za svítání po slatinách

jen chvíli tě zdržet a nechat se prohořívat v břeh
než odnese nás mléčná řeka
/usedá mi káně na tvář/
namítáš
že škoda je kapsář
/musím to napsat/

cuknutím koutku kácíš čekan

kroutíš hlavou
a já pořád vůbec nechápu kde ses vzal