můj rozum uklouzl
po ostří času
setnulo logiku až někam k pasu

cosi se změnilo
snad v srdci mikroklima

zapomeň na bílou

to modrá ve mně dřímá
byť  ještě neví, že
je smutek dávno ztracen

už netluču o mříže pozemské gravitace
najednou můžu žít
kam dřív  jsem nedohlídla

v trhlinách realit
snům narůstají křídla