Kolo paměti když roztočí kámen
ve mlýnici vzpomínek a nadějí
mlynář-básník, nikým neoslaven,
a kámen který zvedá klidu bílý prach
let dávna marnost svléká po vrstvách
co s prašnou mlhou souboj svádějí
  
Tam bývá tma a málo veselo
i krajánci již rozdali své zkazky
a  neplatné si mince lepí na čelo
Tam o poledni neschází se chasa
jen do metafor roztroušená krása
z karnevalů v masce husopasky
      
Když  všechno zdá se zdlouhavé a zívá
pak básník-mlynář myslí na sonet
v němž pravým jménem nic se nenazývá
Tak utichá šum vody všednosti                      
a z mostů smělých zbylo předmostí
pro všechnu radost co má přebolet
**