Jestli to řekne ještě jednou, zabiju ho, pomyslela si. Jestli ještě cokoli řekne… Hrbila se nad dřezem a umývala nádobí od večeře. Kdybych měla myčku, stojím teď uprostřed obýváku a křičím na něj. Někdy méně je skutečně více. Méně vymožeností, více ticha, trpce se uchechtla a odložila další sklenku na utěrku. Co na tom, že myčku nemá, protože tchýni stačil celý život škopek? Nakonec, myčka je až poslední v řadě zbytečností, daleko za pěnou do koupele, šminkami, ibalginem a maturitou.

      Nechápu, proč by ses bez toho nemohla obejít ty, když se obešla moje matka. A to vychovala TŘI děti!

      Tři děti bez bublinek v koupeli? Nemožné! Kéž by tak měla s kým se smát absurditám. Kéž by se tak měla s kým smát. Zvláštní, že spřízněná duše v jejích představách byla vždycky na hony vzdálená testosteronu.

      ,Už zase to máš?’ zeptal se u večeře. Všiml si na záchodě alwaysek. Zase se zarylo do kůže jako háčky devítiocasé kočky. Používali ji v pornu, které kdysi přinesl z půjčovny. Nechápu, proč by ses nemohl obejít bez porna, když se obešel tvůj otec. A to zplodil TŘI děti! chtělo se jí tenkrát seknout, ale neudělala to. Snad aby nezkazila tu chvíli. Nebo spíš pro klid v domě. Ony chvíle už nestály za nic, v dobách páření.

      „Snad jsem tolik neřekl,“ postavil se do dveří kuchyně. „Já jen, že toho času už moc nemáš. Podívej, kolik ti je. Rok, dva, a budeš mít ty vaječníky vyschlý úplně.“

      Knedlík v jejím krku nabobtnal. Chtěla zakřičet, ale ozvalo se jen přidušené zachrochtání. Steakový nůž na dně dřezu jí sám vklouzl do dlaně. Svět pozbyl ostrých kontur, on se změnil v tmavou skvrnu na světlém pozadí umělého osvětlení. Slova v jejím hrdle ztrácela slabiky a atrofovala do neartikulovaných výkřiků. Její pláč byl nářkem raněné feny. Bodala jako smyslů zbavená. Nořila nůž do jeho těla znovu a znovu, dokud se zase nedokázala nadechnout.

      Křup. Sledovala, jak se jarová pěna na hladině barví do růžova. Mrkáním se snažila rozehnat slzy a zaostřit na střepy sklenky zaryté do dlaní.

      „Podívej, jaká seš hysterka, krávo. Co ti ty skleničky udělaly, žes je do poslední vymlátila?“ Vzal z lednice láhev piva a vrátil se k televizi. Sklenici nepotřeboval.

      V koupelně otálela přes hodinu. Tak dlouho trvalo, než usnul. Potichu se vsoukala pod deku a přitiskla se ke stěně, co nejdál od něho. Bezhlasně plakala na rameni z polštáře. Spřízněná duše měla dívčí křivky a zastřenou tvář. Voněla mátou.

(http://www.amateur-writing.com/stories/#2411 Za pomoc s překladem děkuji své učitelce angličtiny Lucce a Darenovi.)