Již asi třetí den máme na týkové plantáži za úkol mačetami vyčistit porost od různých keříků, lián, akácií a stromků gliricidie (Gliricidia sepium), neboli Madero negro. To aby se oním porostem dalo procházet a měřit či značit stromy. Zkrátka, zkoušíme si práci tzv. macheteros [mačeteros], mužů živících se tím, že za plat prosekávají porosty. Práce je to – alespoň pro mě – zábavná, ale živit bych se tím asi nechtěl. Není u toho potřeba moc přemýšlet (kromě sledování, jestli se v blízkosti nenachází nějaké vosí hnízdo, chřestýš či jiný had, štír nebo jiná nebezpečná havěť). Kreativitu tady nevyužijete, prostě jen jdete a vysekáváte vše kromě týku (Tectona grandis). Po pár měsících, ne-li týdnech této práce z toho musí člověk podle mě zhloupnout. Ale jednou za čas je to příjemné odreagování.
Po pár hodinách si práce s ostrým předmětem vyžádala svou oběť. Stalo se to při sekání gliricidie většího průměru. Kácení stromu mačetou… na první pohled se zdá, že to bude těžká práce. Překvapení nastává už při prvním zaseknutí – gliricidie má měkké dřevo, a tak je poměrně snadné ji useknout. Po pár secích zbývá už jen poslední, aby se kmen poroučel k zemi. Napřáhnu se a ruka třímající mačetu vyráží vstříc bezbrannému kmeni. Čepel se zakousla do dřeva, strom zapraskal a jen vidím, jak padá. Pozdě mi dochází, že můj nápřah byl přehnaný - mačeta kmenem projela, avšak to ji nezastavilo. Zastavila ji až má holeň, do níž se špička čepele zasekla. I přes ostrost mého nástroje je bolest spíše tupá, a tak mě napadá, že se mačeta možná v rychlosti přetočila a jen jsem se praštil její plochou stranou. Z této úvahy mě vyvádí až pohled na proseknuté kalhoty, které se v místě okolo trhliny začínají zbarvovat krví. Jdu si otřít ránu kapesníkem, nic velkého to nebude. Jak ale po osušení vytékající krve zjišťuji, je to trochu horší, než jsem si myslel. Rána je krátká (přece jen se mi tam mačeta zabodla špičkou), ale i přesto mírně rozšklebená. Kamarádi mě odvádí na základnu, kde mi ránu ošetří a obváží. Zatím to moc nebolí, ale jak se další den ukázalo, bolest teprve přijít měla. Už se ale těším na jizvu, která bude i přes skvělou zdravotnickou péči spolužaček pěkně široká. Taková vzpomínka na Nikaraguu zadarmo. Šimon, el machetero. Aspoň má mačeta okusila chuť krve… i když mé vlastní.