Dnes vím, moudrý jak byl táta
rozšafně když pravil: Synu,
z louže bys nelez do bláta
pozor dej si na blondýnu
Jen sobě mám připsat vinu
či dávné sladké závrati?
Překonal jsem kocovinu
co bývalo, již neplatí
 
Postel když je nevyhřátá
stesk, co sluší bernardýnu
mysl jak z kroniky kata
před láskou dá přednost vínu
s chutí utrejchu či blínu
Sil trocha dokud zbyla ti
skoč na žití trampolínu
co bývalo, již neplatí
 
Osud krutě díry látá,
po blonďatém zbyly stínu
a štěstí, ta muška zlatá
lenivě jen se má k činu
Žel, z povzdálí zase kynu
na života kdes úvrati
bože, snad ne na blondýnu,
co bývalo, již neplatí
 
Rezka, černá, kudrnatá
dnes lehce kštici ozlatí,
a rada co dal kdysi táta?
Co bývalo, již neplatí!

*