Tečkou čárou háčkem - na řezně černé hedvábí
vpisuje udýchaně nesmlouvavou šumnou tuší
na rub všech lhostejností poskrývaných za retuší
snad že ty uskřípané tahy havrany hladové pryč odvábí

Třebaže každodenní pokora a bezhlesnost prý jedině jí sluší
té dívce bez věna
jež sama v rýžovém poli je krásná
avšak udřená