naše čerň je prahorká
jehla
na pahorkách
levé oko prohnutá zrcadla
včera se k siluetám polí sehla
přihlížíš
měníš v rubu i líci
povrchní parádnici
jež si nakupuje rtěnky
/někde v Plzni/

 

báseň je okov a voda k osvěžení
beztížné mšení
i beztak s tíhou usedá
/a propadá se skrz ni/

 

zkus se dát
netřeba říkat kam či komu
při bodu zlomů

 

ne už se nemusíme nikde sejít
nevlastníme místo
ani život

 

jsme jím