Ve vráskách tváří mužů, žen,
čas osudům zůstal zadlužen,
omládnou chvíli v rodném kraji
vzpomínkou dětství dech se tají.


Čeřivě svatá Kunhuta zvoní,
zase jich přijelo méně než vloni,
přes slzy přece se usmívají,
jiní tu v krojích tančí a hrají.


Na zlátnoucím nebi nad domovy,
o večerním klidu srdce poví,
a kratochvíl mávne plavmo krovkou,
zní chorvatský zpěv nad Jevišovkou.