..den za oknem už zase chladne
vkrádá se sem vlídný šerosvit
co tenkým prstem krouží smutky
a k šílenství je přivádí
pak střemhlav rovnou do vývrtky..
 
jdou mojí pouští nomádi
a jejich náklad – čisté snění
se ve vzpomínku nikdy  nepřemění
 
a mlčení má v sobě spoustu křiku
zas ho slyším klít po slovech hladné
 
dokud tě budu mít slunce nezapadne