Zas byl ten den bez oslav a křiku,
posledních mrazů na šumavské slati,
zvadlých květů v parku na šeříku,
den, co zítřek do vzpomínek vrátí
smutný pegas verše bez oprati
 
Den orloje, jak řadí do souběhu
radosti střípky k střepům nesnází,
den neklidu, toužícím  po noclehu
a pivoněk, když úměv provází
tu ruku, co je kladla do vázy
 
Zas byl ten den, kdy přechází se most
k pozdnímu létu z končícího jara,
kdy ze zvyku se stává závislost
a dálky střed překlene izobara
Zas byl ten den svatého Valdemara

*