Až ustane poslední přísahání mezi námi,
až mi tvé nikdy poslední stužku z vlasů vyplete,
ucítím proudy zimovření valící se kaskádami
a otevřu se samotě.

Až odvrátíš svou tvář mé tváři
a markýzou orosení zahalíš můj tichý žár,
až rozhořím se znovu ještě tišší, ještě sálavější
a chlácholit mě budeš ty do konců kapilár.

Ach ty! Zas ty ve starém kabátě,
to rozskřípané melodrama,
už vím, že sny do stužek splétané,
snila jsem jen já sama.