Je-li déšť poupě, sníh je květ,
bude se shora kymácet
nad žárovými punčoškami lamp.

A nejvíc,
nejvíc
nad tvými zdviženými zraky.

Pozdě večer zakuklený na dvorku,
pro marně pukající barborku,
uprosíš měsíc chladu v sebeklam?

Prosinec své lásce ruku tiše krade.
Že v teple květinám je snáz?
Venku ji hladí tenkým prstokladem,
na hydrantu vykvetl jí mráz.