Jsi jen kočka mého snění,
jsi báseň v barvě ostružin
k niž přichýlím se, zbidačený,
jsi rosa živá na zeleni
tam, co potkal jsem
tvůj stín?
 
Snad plamenné jsi srdce draků
v závěsu vášně rozvilin,
ruka, svírající páku
chimér světel na majáku
když smazat přály si
můj stín
 
Jsi modlou šedověku kléru
jak družka sběru pozdních vín
džin bez lahve, bez uzávěru,
jsi nápis lásky na zástěru
jednou, až přikryje
náš stín

*