jsem zpátky

a pořád tak uminutá
do sebe zahleděná
jak oslík do koryta

den srkám po minutách
přísahám na psí uši
a – jak už mnozí nepochybně tuší -
půlnocí bývám
pravidelně zpitá

jsem zpátky

miluju zmatky
stříbrným plátnům vyškubávám útek
abych ho nacpala
do hloupé rýmovačky
po každém happy endu
chodívám spát plačky
a skrblím smutek
na veselejší časy

jsem zpátky

hádej proč asi