Ač z cechu nejsem alergiků
vždy hrotům uhýbal jsem koz
a nelaškuji na seníku
jak znát z mých nepočetných próz
Že prsty nestrkám ni nos
kde jiný přihřál by se rád
ta skutečnost mě nebolí,
snad žhavým uhlím šel bych bos
než svůj opustit vinohrad
Nežebrám, byť jdu o holi
 
Když tanga visí na klice
tu stesk mě přepadá i stud
a vzdaluji se v panice
zvukům rozjařených dud
Jak věkem nalomený prut
kus srdce, láskou sevřené
bezradně bloumám v okolí,
však dupnu si i na osud
kardiostimulátor ne!
Vždyť bývali jsme sokoli