Rozmarým a Ptát
Dota Slunská 9.11.2017 | 19:04
Někdy se mění v Ptát
aristokratku představ
zkouší si našeptat
že zkrátka jen neuměl povědět ústy
že na vlečce loňských zim
v záhybu lehké látky
ulpěl aniž si všim
sedmimílový mim
co z očí jen bledé krusty
od do nenapamátky
voněl a chutnal
od
jak
živa
od jak mrtva
jsou zprávy z vyšších sfér
pro aristokraty braní
co nemůžeš spolknout sper
aby se zbrousily hrany hraní
by se vyhladil drsný hmat
v dotisku dnešního slova
osudem našich vad
my sami jen a náš pád
všudypřítomné nanic
do potom i před a znova
voní a chutná
od
jak
živa
ulpěl aniž si všim
můj jen a jeho
rozmarým