Dozněl cimbál u burčáku

znuděný den časně smráká
havran v plášti funebráků
zlomeného střeží draka
Hodiny v úderu pátém

 

Podzimním vyjíždím vlakem
za oknem u křesla v plyši,
rozmar chvíle zvolna ztich,
déšť, nebo snad slzy čísi
Na zlenivělých kolejích

vlak vyjíždí do podzimu

A nebe potlačuje rýmu
při vzpomínce na pohádku
že z loňských zim sněhulák
na první mráz čeká v chládku
s maceškou, hebkou na omak

 

Tak do podzimu vyjel vlak
*