Sám sobě strážcem, přítelem i sokem
svým stínem s nerozhodným krokem
svědomím, co sevře do želez
sám songem být jak znívá za otrokem
být orlojem, tak sčítat si rok s rokem
Sám sobě kat, či raděj kněz?
 
Tonoucím stát se v moři z kamení
oázou sám sobě s lásky prameny
milencem jak ze starých knih,
zbytečná krev kde hřích sotva vládne mi,
ten věk a čas smyly svými zbraněmi
Sám sobě pláč či raděj smích?
 
Zmateným  slepcem, neprohlédnout k stáru,
kolorit zašlý na vlajícím cáru
sám zbloudilcem ze svatých míst
sám sobě dárcem bezcenného daru
sněženky, té co ztratila se jaru
Sám sobě Bůh čí Antikrist?

*