Co může být snazší
/pro mě/
než
číst Modré květy
mezi modrými tužkami
a nemodrou etuí a secesním dýmem
tinkturou lačné barvy do páru
oka a mžiku
v komíhavém dni.

Jak jen mi sládne
tvé poledne v oparu
jsem poutníkem v čase bezradným

slepě ti kráčím v ústrety.

Co může být snazší
/pro tebe/
než
zahradě přidat po minutě
podivně předdešťový tón
já kukátkem v čase
minulým dobám prominu tě
v průhledu oken bez záclon.


Dívám se.

Jsem pouhý vánek na mosazné kličce
dýchajíc dar jenž byl mi dán.

Po plných hrstech
sbírám ten pohled z obou stran.