Važme si našich českých vojáků, kteří v zahraničních misích nasazují životy za něco, co nedokážu přesně pojmenovat. Údajně nebojují, jen něco hlídají a někoho cvičí.

Udělme jim po třech měsících statut válečného veterána a dopřejme jim další nadstandardní péči. Jsou to hrdinové.

 

Můj děda byl tři roky na italské frontě první světové války.Odnesl si odtud po zranění částečně ochrnutou levou ruku. Nikdo jej za hrdinu nepovažoval a on sám se cítil být spíše obětí. Za ty tři roky mu taky nikdo nevyplácel žádný relativně vysoký plat. A nikdo si jej jako skutečného veterána nevážil.

Asi tenkrát těch hrdinů bylo příliš mnoho...

???