Navléká korálek po korálku.
Celý svět osvěží bez podšálku
rosa prohnaná. Den světlo vítá.
Bledý šat šije, rozplétá síta
růžovou šelmou svítání. Ráno
je nakousnutý chléb. Nedostláno
okrajem šálku, který ústa pil.
I Měsíc Lunu utopil z všech sil.
Ubírá korálek po korálku,
a jako nic ztratí bez podšálku
svět. Diví se. Ulét i neulét.
On motýl, ona můra. Amulet,

který na špendlíku zapírá svůj řád.
Jak? Možná nedovolovat si spát.