Jeho jazyk do roka a do dne
sálající prostor ohne
kroutí bočí
zaútočí na hluk v očích
na zívnutí
jež tě nutí
natáhnout se po kyslíku
v tenkém vzlyku kajícníků
tenkém jako babí léto
tenkém jako plát

/fantasticky mele vždycky
vyslovením elektrický/

nejraději je však bosý
prosí se o blízkost posil
nohy z mála vyzuje
smíchem paralyzuje
sobě ber se
na traverze
nad hlavou tři písmena
a dvě pluska
Otče náš

Za humny pak v heřmánkovém poli
žlutým očím shora vody dolil
nám do dlaní šťávou stek´
život jako přísudek