Za zády Bejrút, průvod studní,
na chřípí ještě zbytky jeho jasmínových zahrad,
prach s horkem v šejkru město rozesmutní,
jen vánek ohýbá hřbet u noh chrámu paní Baalat.

Je čalouněný čas na podhlavníku dřímající, spící,
ornament vyrážený energickou ženskou chůzí,
v přístavu kotví vůně po Astarté na pramicích,
mateřsky stéká do země jak po infuzi.

Jsou dáli v blízku,
rackové na skalisku,
noc chladí se psům o čenich,

ze dlaní misku
a hrad z pysků,
v zářivé minulosti smočených.

Nám zůstala závažnost šimrání v podbřišku,
z amfor, spon, mládí a růžových ibišků,
tvou plnou krásu už odžili ti druzí.