je báseň jako mince zlatá
rolničkami zimy zvoní,
v duze barev do kulata
rozpuk jara volá po ní
 
jde báseň do šumotu klasů
jimž pohyb vánek léta dal,
růže spadlá na terasu
či hejna ptáků recital
 
a báseň jako vějíř nálad
dá stuhu smutku, touhu dálce
kouzlo zádumčivých balad
v jiskry vášně nestinarce
 
ozvěnou je stříbra chvojí
hrst slov, která se nedědí,
věštba planet na orloji,
je lásky, touhy zpovědí

*