Vzpomínáš, má flinto stará
(dosud neobjal tě rez)
jak vítával nás tenkrát les,
tichý bzukot brundibára,
zbytky sněhu... vůni jara
dal rytmus datel bubeník

 

Seník, ten byl naše fara
ministrantem ohař pes,
zpěvák drozd a oltář vřes
kadidla kouř jitřní pára
Za vším už je tlustá čára...
Pověsil jsem tě na hřebík

 

Je podzim žití, přiospalý,
nač myslíš má stará flinto
ve svém smutku? Dobře vím to
tvá zvědavost ptá se zda-li
blesk rozťal dub, kde jsme stáli
o chvíli déle než byl zvyk
*